ŽIVNOSTI A ŘEMESLA V DĚDINĚ

V letech 1885 - 1900 nejen , že v dědině bylo nejvíce obyvatel ( roku 1890 - 168 lidí), ale bylo zde také hodně řemeslníků.

Hospody byli 2 a to v č. 2, ( právo reálné na domě) a v č. 9, Juříček, tento si pak pořídil i obchod se smíšeným zbožím ( jak se tehdy úředně psalo ) a majitel hospodyv č. 2 si zařídil obchod taky, takže o obchody byly v dědině 2. Mimo to byl v č. 2 hostinský i malířem pokojů. Mlýn a pila byl v č. 6 Jeřábek, od něho koupil ho v r. 1905 K. Brychta. Také v č. 7 byla před 200 roky pila, a na břehu a zahradě se dala ještě v r. 1958 poznat strouha , která na pohon přiváděla vodu z Borovnického rybníka.

Kolář byl v č. 20 Hřebíček, ten dělal i pro velkostatek Osová, měl tovaryše i učedníka.

Kovář byl v č. 17 Knoflíček.

Obuvníci - ševci jsk se říkalo byli 2 - v č. 16 Řezník F. a v č. 12 Sapoušek, potom Semerád.

Krejčí Pšikal, zakoupil sipak chalupu v Rozseči , jeho syn Alois P. , také vyučený krejčí odešel  v první sv. válce v 18 letech a přihlásil se dobrovolně k námořníkům. V letech mezi dvěma válkami dosáhl hodnosti kapitána lodi a plavil se po světových mořích. Ještě v 2. sv. válce řídil loď, byl od němců prosnáledován a po válce se vrátil do Čech kde zemřel.

Na polích práce se po staletí bez větších změn dělala, oralo se  dřevěným rádlem, vláčelo dřevěnou bránou pluh na dřevěné hřídeli. Třetina půdyse neorala, byl to úhon a na něm se pásl společně dobytek  i prasata a ovce, které choval nejdéle do r. 1910 Soboda v č. 15.

Poslední ob. pastýř Vojta zemřel v r. 1915. Úhony se přede žněmi  zpopdmítaly rádlem apod setí pak hloub pluhem, později do jedné brázdy dvojákem. Obilí se seklo hrabicí, odbíraly je za sekáčem ženské a kladlo se na hrstě k proschnutí. Když uschlo vázaly se hrstě  do povřísel a snopy se stavěly do mandelíků. Protože za deštivého počasí se stávalo, že obilí na hrstích často porostlo, začalo se žito kolem r. 1890 při sečení hned vázat a stavět do panáků. Obilí se mlítilo cepem v stodole.

Léta 1880 - 1890 přinesla v zemědělské práci velké změny. Objevují se první mlátičky - měly jen mláticí buben hřebový, neměly vytřásadel a ručně kliou točili, na každé  straně 2 proti sobě a někdy ještě tahali za provaz na klice uvázaný. První ruční mlástičku si pořídil F. Juříček z č. 9 a v Březí Hejtmánek a vypůjčovali si ji všichni kdopotřebovali po žních, hlavně na setí rychle něco omlátit Ale brzy začali strojníci ( Fikr-V.Bíteš, Hejl-Tišnov) vyrábět mlátičky vytřásadlové na pohon  žentourem kterým otáčely koně. Větší zemědělci už si potom pořizovaly tyto.

První žací stroj naobilí , se shrnovacími otáčivými hrabicemisi pořídili v r. 1904 p.Volný společně s p. Svobodou z č. 15. byl to výrobek fa Wichterle prostějov ze součástek od amer. fa Cormick. V těchto letech začaly se kupovat i secí stroje od této firmy. První Svoboda  a Volný.

v letech 1880-1890 začaly se set jetele , které se pěstovaly i na semeno, hlavně žlutý (úročník) a začali si rolníci kupovat vylostovače ( rajby). Čistící mlátičky začali si pořizovat v r. 1927 Volný, v r. 1928 Svoboda, Češka aj.

Vzpomínka na ruční mlátičky - byli na ně všichni zvědaví, točili kliky jako draci , při tom se pila kořalka nemůžeme se proto divit, že bylo hodně úrazů, že strčili ruku do bubnu. V Borovníku to byl Sláma. Vzal prý po svačině hrst obilí, přiskočil k mlátičce, kterou začali druzí roztáčet a se slovy " na a kásej " vstrčil do bubnu nejen klasy,ale i ruku , kterou  mu pak uřízli. Chodil s dolovrátkem ( verglem) a vyhrával dům od odmu. Podobně se živili i dva další, které pamatuje p. Volný, je to Boček z Březského a  Liška z Křižinkova - oba také bezrucí.

První samovaz na obilí si  pořídili až v r. 1939 v dědině Češka a Volný, na  koňský pohon.

                                                                                 zapsal roku 1958 p. Volný

TOPlist